Lunchmeat - Audiovizuální večírek, alternativní kultura, streetart, design, muzika a mnoho dalšího

Report z Itch My Hahaha s Clarkem

Brno se zvedá čím dál výš, důkazem budiž poslední akce na Flédě. Přijel vyslanec z Warpu, Clark, spolu s polskými Napsyzklat, co rapujou přes rock. Report z Itch My Hahaha s fotkami Martina Nováka.

Večer otevírá Michal Mariánek, podivný to úkaz je slabé slovo, jeho set i zjev je poloviční šílenství (bez nejmenší urážky). Metal dohromady se zlomenými beaty jsme tu ještě neměli, ale není to jen experiment pro experiment?

Po Mariánkovi si pódium přebírají Peťo Tázok a Karaoke Tundra aneb civilní hip-hop, sonda do bytu těch kteří bydlí vedle nás, těch, které denně vídáme, ale nikdy jsme s nimi nemluvili. Tázok tepe narativní linku tak rychle, že pozornost nejde udržet, což je plus, vždycky najdete nový aspekt a překvapíte sami sebe. Že příběhy končí v půlce? Zbytek si domyslete nebo se zaposlouchejte do Tundrových beatů, které nelze nemilovat.

Napsyzklat – bod těsně pod vrcholem, alespoň co se týče pořadí v programu – nastupují vzápětí. S označením hip-hop kapela nesouhlasí a já musím souhlasit s nimi, rap ještě není hip-hop, což ví i cLOUDDEAD nebo WHY?, kterým se Napsyzklat podobají nejvíc. Ordinérní vystoupení bohužel vylepšily neakademicky pojaté údery do bicích jen malinko.

A pak už jen Clark, láska života (nebo možná jen téhle pětiletky). Na úvod nasazuje několik vlastních nových skladeb a poté zahrne i čisté techno nebo metalový flák. Chvíli skoro potenciál housové party, pak třeskuté idm kompozice z alba Body Riddle, Clark střídá nálady jedna radost a ostatní mají taky radost. Překvapení večera: devět let stará skladba Bricks z debutového alba. Jo jo, už to bude celá dekáda, kdy Clark vydal první materiál pod Warpem, ale britský producent nejenže nezaostává v trendech, neustále je diktuje. A vzpomínat na jeho set se bude v Brně ještě dlouho.

Diskuse k příspěvku